Den památky obětí holocaustu, 26. 1. 2018

Na setkání u příležitosti Dne památky obětí holocaustu v Senátu řečníci varovali před rasismem a xenofobií

Federace židovských obcí v ČR a Nadační fond obětem holocaustu dnes uspořádaly v Senátu PČR se záštitou jeho předsedy Milana Štěcha vzpomínkové setkání u příležitosti Dne památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. Přeživší holocaustu, zástupci státní správy a diplomaté si připomněli výročí osvobození koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau, ke kterému došlo 27. ledna 1945.

Řečníci se ve svých projevech shodně vyjadřovali k nutnosti neustálé připomínky holocaustu. Předseda správní rady Nadačního fondu obětem holocaustu Michal Klíma mimo jiné pronesl: „Připomínáme si nejen šest milionů obětí jako obrovské množství, ale snažíme se vzpomenout si na každého jednotlivého zavražděného… smyslem připomínání obětí nacistického třídění lidí za účelem vyvraždění části z nich je nezapomenout oběti. Ale je to jen část významu této vzpomínky. Druhým, neméně významným smyslem je nezapomenout, že rasismus a xenofobie, které vedly k vraždám v minulosti, mohou stejně tak způsobit tragédie a vraždy rovněž v přítomnosti a budoucnosti.” Předseda Senátu Milan Štěch řekl: „Někdy stačí malá jiskra a lidé, kteří do té doby žijí poklidně vedle sebe, se začnou nenávidět a zabíjet kvůli příslušnosti k jiné rase, národnosti, náboženství a kdo ví čemu ještě. Žijeme v době, kdy se informace šíří rychleji než kdykoliv předtím. Je to výhoda, ale i nevýhoda. Internet a moderní média a technologie slouží nejen k prevenci zločinů proti lidskosti, ale i k jejich šíření. Podmínky pro růst nenávistného extremismu existují i dnes. Známou věcí je, že antisemitismus je bohužel na vzestupu. Lidé, kteří v posledních letech po statisících přicházejí do Evropy, často nevědí o holocaustu vůbec nic, nebo jsou přesvědčeni, že se neodehrál, anebo dokonce jej někteří schvalují. Na druhé straně posiluje krajní pravice, zejména mezi mladými lidmi. Jistě, je to jiná krajní pravice než ve 30. letech minulého století. Ale že někdo neřve tak hlasitě jako Hitler ještě neznamená, že časem nemůže být stejně nebezpečný. Možná slyším trávu růst. Ale ono je potřeba slyšet trávu růst. Jako člověk žijící na venkově totiž vím, že nejrychleji ze všeho roste bodláčí a plevel. A strašně těžko se ho zbavuje. Proto se mějme na pozoru.“
Také předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček upozornil, že „musí být stále připomínáno, jaké hrůzy dokáže udělat člověk člověku. Musí to být připomínáno, abychom už nikdy opakování těchto hrůz nedopustili.”
Přeživší holocaust prof. Tomáš Radil, který byl osobně přítomen osvobození Osvětimi, připomněl, že vzpomínková setkání mají sloužit zejména „vzpomínce na mrtvé, snaze o pochopení příčin a mechanismů holocaustu a úvahám o opatřeních, která by pomohla podobné katastrofy předvídat a zabránit jim.” Svůj projev doplnil osobní vzpomínkou z Osvětimi, vystihující absurditu vraždění.
Růžena Ďorďová připomněla osobu svého strýce Imricha Horvátha, Roma, který bojoval v československé Svobodově armádě. „Často se mi zdálo, že můj strýc bojoval za Československo zbytečně. Pomáhal Československo osvobodit, aby lidé v něm byli svobodní. Vojáci, kteří osvobozovali Evropu, věřili, že bojují za lepší společnost, která nebude ponižovat lidi jiné barvy pletí, kultury nebo vyznání. Jak je možné, že s tím po víc jak 70 letech stále bojujeme? Mám pocit, že vlastně válka neskončila. Vlastně v nás stále pokračuje. Stále proti sobě bojujeme – v politice, ve veřejném životě i jednotlivci mezi sebou.” Dále vyzdvihla vykoupení vepřína v Letech, který stojí na místě bývalého koncentračního tábora pro Romy: „Česká společnost tím udělala velký krok kupředu. Teď snad přijde doba, kdy se pohnou ledy a lidé uznají, že všichni máme stejnou hodnotu.”

Kardinál Dominik Duka pronesl zamyšlení, ve kterém vyslovil „obavy, ale i prosbu, aby politická reprezentace naší země ve vzpomínce na holocaust našich občanů židovské národnosti či romského etnika usilovala o naplňování deklarace základních lidských práv.”
Předseda Federace židovských obcí v ČR na závěr „poděkoval především přeživším, bez jejich svědectví bychom mohli stěží porozumět hrůzám, které se v Evropě odehrávaly. Jejich boj za toleranci, pochopení druhého, diskuzi je třeba brát smrtelně vážně, protože oni jsou svědci toho, co může nastat, když se strach a nenávist stane státní politikou a náplní politických stran. Braňme naši svobodu a demokracii neboť jak je řečeno rabínem Jehošuou v traktátu mišny Pirkej avot – výroky otců. „Nenávist k jakékoliv lidské bytosti tě odstraní z toho světa.“

Setkání doplnila výstava s názvem Za hranice povinností – diplomat ocenění titulem Spravedlivý mezi národy, kterou připravilo Velvyslanectví státu Izrael pod záštitou senátorky Daniely Filipiové.

Obrázek: