S bolestí v srdci jsme přijali zprávu o odchodu Mariana Turského. Nechť je jeho památka požehnáním a jeho duše přijata do svazku živých.
Marian Turski, narozený roku 1926, byl jako mladík společně se svojí rodinou uvězněn v Lodžském ghettu a odtud byla rodina následně deportována do Osvětimi. Marian Turski absolvoval 2 pochody smrti. Prvním byl pochod z Osvětimi do Buchenwaldu a druhý, 4 měsíce poté, byl z Buchenwaldu do Terezína. Tyto pochody jej uvrhly do velmi špatného fyzického stavu, ale oba tyto pochody přežil. Při osvobození Terezína mu bylo 20 let.
Výkonný viceprezident Mezinárodního osvětimského výboru, Christoph Heubner, u příležitosti jeho úmrtí v Berlíně pronesl: Osvětimští přeživší v mnoha zemích světa se s velkou bolestí a vděkem loučí se svým přítelem, bratrem a spoluvězněm Marianem Turskim, který byl po celém světě vnímán jako silný hlas jejich vzpomínek a jako mluvčí jejich zavražděných blízkých. Až do posledních dnů svého života sledoval Marian Turski, jako novinář a přeživší holocaustu, politický vývoj s rostoucími obavami. Byl zděšen z aktuálního vzestupu antisemitismu a krajně pravicových ideologií po celé Evropě a z rétorického násilí, jímž se určití představitelé snaží radikalizovat své sympatizanty, zejména pak mladé lidi. Nic ho v posledních měsících jeho života netrápilo více než slova přeživšího z Osvětimi, Prima Leviho: „Stalo se to a může se to stát znovu.“ Přesto i v těchto dnech zůstávala naděje jeho životním krédem. Navzdory svým obavám věřil, že jeho bližní si i přes strach a nenávist najdou k sobě cestu.
Ztráta Mariana Turského nás zanechává osamělými. O to důležitější je jeho poselství zformulované v závěrečné větě jeho projevu, který pronesl u příležitosti 80. výročí osvobození Osvětimi také na vzpomínkové slavnosti 23. ledna 2025 v Berlíně: „Naše dny, dny přeživších, jsou sečteny. Nikdo nás však neumlčí, pokud vy všichni, nebudete mlčet.“
