Kavárny „Jsem Žid a zdráv“, ve kterých představujeme významné české osobnosti s židovskými kořeny, jsou v dnešní době již stálicí na české kulturní židovské scéně a mají standardně dobrou návštěvnost. Počet diváků posledního z těchto kavárenských setkání byl ovšem mnohem větší, než obvykle – tentokrát dorazilo na 150 hostů. Není divu, v panelu totiž zasedli moderátor Jan Kraus a herečka Táňa Fišerová.
Oba protagonisté se dlouhá léta dobře znají a přátelí se. Hned od začátku kavárny bylo jasné, že mezi panem Krausem a paní Fischerovou je vzájemné přátelství, které do značné míry otupilo hrany tradičního vzájemného špičkování, které dobře známe z televizních pořadů prvně zmíněného. Nicméně pokud jde vyprávění směřované k divákům, působili hosté kavárny jako voda a oheň. Táňa Fischerová dostála své pověsti mírné a přátelské ženy, která stojí na svých morálních zásadách, hledá v lidech to dobré a nechce se ve své dobrotě smířit s nepravostmi světa. Vyprávěla o své herecké kariéře, o svém působení v českém parlamentu i o kandidatuře na prezidentku v posledních volbách. Mluvila o svých židovských kořenech, zejména o svém otci a jeho zkušenostech z 2. světové války a o typickém chování první generace, která byla skoupá na slovo při sdílení svých traumatických zážitků s nejbližšími. Zmínila i pocit, kterým ji vědomí rodiny posiluje a motivuje k její práci ve veřejném životě.
Na druhou stranu Jan Kraus bez servítků vršil ve svém projevu jednu břitkou anekdotu z historie své rodiny za druhou. S nadsázkou a odzbrojujícím humorem vyprávěl o jadrném jazyku i způsobu komunikace obou svých rodičů. Jak je všeobecně dobře známo, jeho tatínek přežil válečné věznění ve věznici na Pankráci a ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi, což z něj při jeho přímé povaze přetavilo pro jeho další život ve velmi charakteristickou osobnost. Jan Kraus popisoval, jak měl doma genocidu „k snídani, k obědu a k večeři“ a jak máloco obstálo, když tatínek srovnával váhu každodenních problémů rodiny s holocaustem. Jednání lidí ze svého okolí, se kterými nesouhlasil, často komentoval slovy „ten by v lágru nepřežil.“ Kraus bez zaváhání zhodnotil, že jeho tatínek se od nacistů naučil nejen přežít, ale adoptoval také některé jejich praktiky v komunikaci se svými blízkými, když jej nejen v pubertě, ale i v mladé dospělosti chodil kontrolovat do vináren nebo hotelů při hereckých zájezdech, vytahoval jej z večírků slovy „myslím, že se mnou půjdeš ven“ nebo v něm vzbuzoval pocit viny tím, že mu vyčítal, jak může „nevědět, jak se tebou naše máma trápí“ v situacích, kdy paní Krausová vůbec nevěděla, že by se s Janem mělo něco dít.
Kavárna se otřásala smíchem a na závěr sklidili oba protagonisté dlouhý potlesk. Pokud jste neměli možnost kavárnu navštívit, můžete se podívat na její videozáznam na youtube kanále našeho fondu (https://www.youtube.com/watch?v=_WBon8QuzxM&feature=share).
Rozesíláme pozvánky na akce pořádané NFOH a spolupracujících organizací, informace o vyhlášení aktuálních grantových řízeních a občasných dárcovských výzev.
