Tělo posledního rukojmí Rana Gviliho bylo konečně vráceno do Izraele. Na tento okamžik čekali Židé po celém světě více než dva roky. O svátku Simchat Tóra, který 7. října 2023 připadl na šabat, bylo na hudebním festivalu Nova a v okolních kibucech na jihu Izraele zavražděno téměř 1 200 lidí a více než 250 osob bylo násilím odvlečeno do Gazy. Jednalo se o největší pogrom spáchaný na Židech po konci druhé světové války.
Na mnoha místech včetně České republiky se zvedla nebývalá vlna podpory a začaly se organizovat demonstrace, pochody a v Izraeli také stávky. Veřejně se četla jména unesených, vyvěšovaly se plakáty s jejich fotografiemi a lepily se nejrůznější samolepky. To vše za účelem, aby byli rukojmí co nejdříve propuštěni ze svého nedobrovolného zajetí a mohli se konečně vrátit ke svým rodinám. Slogan „bring them home“ (přiveďte je domů) nebo hebrejská hesla „achšav ha-bajta“ (okamžitě domů) nebo „am Jisra‘el chaj“ (lid Izraele žije) se objevovaly na kandelábrech, venkovních zdech i ve výlohách obchodů, stejně jako uvnitř synagog a dalších židovských institucí.
Rovněž čeští Židé se připojili k tomuto celosvětovému hnutí, nebylo dne, kdy by si na unesené ženy, muže i děti nevzpomněli. Každá židovská komunita u nás je pravidelně zahrnovala do svých vroucných modliteb.
Nejvýraznějším symbolem požadavku na okamžité propuštění rukojmí se stala žlutá stužka, která má za sebou však spletitou historii. Poprvé se objevila v 19. století během americké občanské války, kdy si ji ženy zaplétaly do vlasů, aby tak ukázaly podporu svým mužům ve válce. Všeobecně známým prvkem spojeným s návratem z války, vězení ale i zajetí se žlutá stužka stala až v 70. letech 20. století, a to především díky populární písni s názvem „Tie a Yellow Ribbon Round the Ole Oak Tree“ (Uvaž žlutou stužku kolem starého dubu). V Izraeli se tato stužka dostala do širšího povědomí v roce 2011, kdy se s Palestinci dlouze vyjednávalo o propuštění izraelského vojáka Gilada Šalita.
Po 7. říjnu 2023 se žlutá stužka stala univerzálním symbolem výzvy za navrácení všech rukojmí z Gazy. Uvazovala se na stromy, ploty, auta, prostě všude, kde mohla být dobře vidět. Brzy našla své uplatnění také v podobě malého odznáčku, který si lidé na znamení podpory unesených připínali na svůj vnější oděv nejen v Izraeli nýbrž po celém světě.
Po více než dvou letech propustila 13. října 2025 teroristická organizace Hamás v rámci dohodnutého příměří zbývajících 20 živých rukojmí. 26. ledna 2026 bylo do Izraele navráceno mrtvé tělo posledního uneseného.
Eva Janáčová
Dokumentární snímky na podporu unesených rukojmí pořídil v Praze, Karlových Varech a Olomouci fotograf Jindřich Buxbaum. Fotografie najdete zde.
