U příležitosti Dne památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti jsme společně s Federací židovských obcí v České republice již podruhé uspořádali slavnostní setkání pod záštitou předsedy Senátu PČR pana Přemysla Sobotky. Mezi hosty jsme s úctou uvítali především na sto přeživších šoa, zástupce státní správy, zahraničních velvyslanectví a židovských organizací. Shromáždění svou účastní poctil krátce před svým druhým zvolením prezident republiky pan Václav Klaus, čímž jsme přilákali větší zájem médií (ČT24 dokonce vysílala část v přímém přenosu). Pozvali jsme 70 studentů středních škol, kteří pracují na projektech o holocaustu.
S projevy k přítomným vystoupili předsedy Senátu, prezident republiky, zástupce přeživších – pan Toman Brod a pan Karel Holomek, předseda Americké komise pro zachování amerického dědictví v zahraničí pan Warren L. Miller, viceprezident Mezinárodního osvětimského výboru pan Christoph Heubner a předseda Židovské obce v Praze pan František Bányai. Projevy se prolínala slova nutnosti připomínání holocaustu, která pomáhá předcházet antisemitismu, xenofobii, zlu. Přemysl Sobotka mimo jiné pronesl: „Nezbývá nám než dnes a denně burcovat všechny slušné lidi k odporu proti zlu a demagogii a hlavně přesvědčovat ty, kteří mají tendence nová temná rizika naší současnosti podceňovat a bagatelizovat. Nesmíme dovolit, aby se nám Evropanům taková trestuhodná pasivita vymstila jako v 30. letech.“ „Je naším úkolem a povinností, abychom v našich myslích i skutcích postavili hráz působení času, který – zdánlivě milosrdně – překrývá bolestné zážitky a zkušenosti nánosem dalších a dalších všedních dní. Genocida evropských Židů nesmí být zapomenuta. Musí zůstat věšným mementem. Mementem, které nám bude připomínat zlo, které jsou schopni lidé vůči sobě navzájem páchat. Mementem, které bude posilovat naše přesvědčení o zásadním významu lidské svobody, neboť ta je jedinou zárukou, že se podobné tragické události už nikdy nebudou opakovat.“, řekl prezident republiky. Toman Brod se pozastavil nad tím, „co vlastně můžeme učinit my, prostí, bezbranní lidé? Čemu kupříkladu můžeme zabránit my, kteří jsme přežili onu genocidu a jejichž životní čas se už povážlivě nachyluje? Vždyť nejen ti bezbranní, ale bohužel ani mocní tohoto světa nejsou s to zabránit dalším katastrofám, protože zlo, krutost a nenávist jsou imanentními vlastnostmi lidského pokolení. Zloba pramenící z politických, náboženských, národnostních, ale i jiných příčin, je pevně zakořeněna. Jsou boje a války, které ovšem i slušní, mírumilovní lidé musejí vést – a právě oni. Musejí vést boje a války proti zlu, aniž by však měli naději, že v nich v dohledné době zvítězí, zvítězí-li vůbec někdy. A tak snad hlavním, čím mohou i všichni bezbranní našeho společenství, všichni bezmocní přispět tomuto zdánlivě marnému, avšak nutnému úsilií, je pevné jejich předsevzetí, že vždy a všude zůstanou slušnými lidmi.“
Po skončení hlavního programu se studentům věnovali pánové Prof. Felix Kolmer, Michal Salomonovič a Luděk Eliáš, kteří jim odpovídali na četné dotazy. Všichni byli zváni na pohoštění. Plánovaná tisková konference byla nečekaně zrušena ze strany Senátu, za co se dodatečně ještě jednou omlouváme. Závěrem mi dovolte poděkovat – dárcům, kteří přispěli na organizaci celého shromáždění: Ministerstvu kultury a Židovské obci v Praze – našim dobrovolníkům, kteří nám výborně pomáhali a operačně řešily nečekané situace: Dagmar Juráňové, Gabriele Literové, Tereze Štěpkové, Tereze Šromové, Lence Kopřivové, Šimonu Krýslovi a kolegyním z České rady pro oběti nacismu Ivaně Hrašeové a Haně Dulíkové – a kolegům z Federace židovských obcí,za dobrou spolupráci: Alence Ortenové a Tomáši Krausovi.
